Historie
Pygmejky nebo ženy z amazonských pralesů i další “primitivní národy” obvykle rodí blízko řeky. Ženy žijící na japonských ostrovech, Havaji či v Karibiku rodí v moři nebo na pláži. Voda je ženský element, těhotné ženy jsou vodní hladinou přitahovány.
V Rusku se porody do vody zabýval Igor Charkovský. Krom krásných přirozených porodů s delfíny v oblasti Černého moře vypracoval také náročnou přípravu žen v porodu v bazénu zahrnující potápění a práci s dechem. O této”moskevské škole” se zmiňuje Jana Doležalová v knize Porod doma. Porody v oblasti Černého moře jsou zachyceny v dokumentu Eleny Tonetti Porod jak jej známe.
Francouzský porodník Frederick Leboyer přinesl nový pohled na novorozence jako lidskou bytost- kniha Porod bez násilí. Zdůrazňuje potřebu šera a ticha při porodu, nepřerušování pupečníku dokud dítě nedýchá…následuje koupel novorozence v příjemně teplé vodě sloužící především k příjemnější adaptaci a uvolnění dítěte. Bohužel je koupel prováděna personálem a důležitost kontaktu s matkou je druhořadá.
Michel Odent rovněž francouzský porodník v 70. letech začal s porody do vody v pravém slova smyslu v malé porodnici v městečku Pithiviers. Odent vrátil porod ženám. Nechal ženy v intimním prostředí útulných pokojíčků naslouchat potřebám jejich těla dětí. Zavedl bazény, ve kterém je možno chodit přímo na porodní pokoj.